Jako každý druhý víkend v září proběhl ve sluncem prozářených Českých
Budějovicích už dvacátý devátý ročník akce mládeže, s dnes už poněkud
bláznivým názvem, Země živitelka.

Těžko se mi píše každý rok o naší akci, protože jako organizátor nejsem
nestranným pozorovatelem. Přesto je mi líto nevyužít možnosti otisknutí
tohoto článku, protože mládežnická akce s třicetiletou tradicí, na kterou
i tento rok dorazilo přes 140 zaregistrovaných mladých lidí, si připomenutí
určitě zaslouží. Takže pojďme na to:

Pátečním povídáním s hlavním hostem nás provázel Pepa Nadrchal. S vrozeným
citem vybíral vhodné otázky i hudební videoklipy pouštěné v průběhu večera.
Sál se ponořil do tmy a desítky svíček osvětlovaly snad až osobní rozhovor.
Ten vedl s hlavním hostem letošního ročníku - s Pepou Dvořákem. Páteční
večer byl prostorem pro poznání hosta, prostorem pro osobní ztišení, rozjímání
a stejně tak jako minulý rok s Danielem Dudou, pro změnu některých zažitých
postojů.

Sobotní škola byla hlavně o zpívání k chvále Bohu. Plzeňáci spolu
s Peťou Adamem každoročně vedou naplněnou modlitebnu k vyjádření svých
emocí a k zpívání trochu jinak, než znuděně, bez přemýšlení nad textem,
bez srdce. Podle reakcí nezůstala jejich snaha bez odezvy.

Kázání Pepy Dvořáka bylo na téma "partnerské vztahy". Místo laškovného
způsobu přednesu věčně zeleného tématu, který se nabízel, přinesl Pepa
Dvořák srdce na dlani a svoji upřímností a opravdovostí doslova zaskočil
přítomné. Otevřené, bez předsudků, bez dlouhých oklik, přitom s velkou
dávkou milosrdenství a jakési vnitřní bolesti - tak by se dal charakterizovat
můj dojem z tohoto kázání. Po závěrečném "amen" zůstávalo v sále ticho a to
je něco, co lze jen těžko označit na akci mládeže za normální a běžné.

Odpoledne byl z modlitebny slyšet smích. Se svými programy vystupovaly
mládeže z Plzně, Budějovic, Prahy Smíchova a Trutnova. Každá předávala
své poselství a kdo měl oči a uši, mohl vidět a slyšet. Popis jednotlivých
scének by zabral další stránku a tak se pro zajímavost mrkněte na internetové
stránky, kde se dají stáhnout alespoň ukázky z těchto programů.

Na večerním koncertě vystupovala kapela Šántré, sbírající úspěchy na hudebních
festivalech tohoto léta. Jejich chytrá muzika naplnila nejen celý sál, ale
i srdce posluchačů. Reakce v sálu byla tak vřelá, že při mém pozdějším povídání
s kapelou bylo znát jejich údiv a nadšení z tak příjemného a živého publika.

Ti, kteří nechtěli vyrazit na objevování večerních Budějovic, zůstali na noční
promítání a velká část z nich si při filmu "A Walk to Remember" poplakala.

V neděli jsme jeli objednaným autobusem do kláštera ve Zlaté Koruně.
Po prohlídce, zahrnující podrobnosti o klášterním řádu, zbylo ještě dost
času na povídání, a protože bylo slunečné počasí, lidem se zpět do autobusu
moc nechtělo.

Znovu chci připomenout, že toto je jen výběr z hlavních bodů programu.
Mezitím probíhalo snad i to důležitější, proč se všichni do Budějovic
sjeli. Ne, nemyslím seznamování...i když i o to zde nebyla nouze. Mluvím
zde o přátelství mnoha tak rozdílných lidí, které nejprve spojila víra
v jednoho Boha, kteří ač z jiného prostředí, z jiných měst, mají si tolik
co říct, tolik co sdílet a touží trávit čas spolu.

Není právě tohle alespoň malý záblesk nebe?

Luďa K:-)

PS: Rád bych využil tento prostor k malému vzkazu, který si opravdu
nemohu odpustit - Ahooooj kamarádi ... když Pán Bůh dá, uvidíme se
zase za rok !!!

PPS: Fotogalerii, kázání i ukázky z programů mládeží naleznete na
http://zivitelka.zde.cz